Článek o této krásné světici - lékařce, manželce a matce, vydávám právě dnes, v osm hodin ráno, kdy je to přesně 62 let výročí jejího vstupu do nebe. Zpětně mám takový dojem, jako by nám moc pomáhala a přimlouvala se za nás, posledních pár dní, kdy jsme samy s dcerou bojovaly v nemocnici.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Gianna (dále budu používat počeštěně Jana) je úžasná svatá. Poprvé jsem se s ní setkala při studiu na vysoké škole. Spolubydlící mi pouštěla krátký dokument o jejím životě Láska je volba. Tady jsem našla zkrácenou verzi v angličtině. Už tehdy mě zaujala její odvaha. V dokumentu mluví její manžel, dcera, i kamarádka. Jsou tam záběry ze svatby i z rodinného života Jany, jejího manžela Pietra a jejich dětí. Když jsem potom už jako vdaná matka narazila na knížku o jejím životě, tak jsem zajásala. Odkaz na knížku je zde: Život za život. Je to strhující příběh. Jsou tam výpovědi jejích sourozenců, přátel... Jsou tam i fotografie a i celé krásné láskyplné dopisy, které si Jana posílala se svým manželem (před svatbou i po svatbě). Jsou nádherné a plné čisté krásné lásky. 

Jana pocházela z dobré křesťanské rodiny. O její mamince Marii vypráví v knížce sestřenice svaté Jany: "Opravdový anděl. Hluboká náboženská víra, vroucí duch milosrdenství, mimořádná vyrovnanost, přirozeně pevný a rozhodný charakter a laskavé srdce - doma, k rodičům, k mladším sestrám, ke všem. Skromná, prostá, aktivní, tichá a přemýšlivá, s velkou inteligencí, jež je skutečným výrazem dobroty." Vzpomíná na ni jako na matku tolika dětí a pokračuje: "Zabývala se každým z nich tak, jako by měla doma jenom jeho. Ve výchově dětí viděla téměř dovršení Božího díla. Považovala ji za své poslání. Výchovu náboženskou, fyzickou, morální a intelektuální realizovala s bedlivou a nevyčerpatelnou mateřskou péčí. Maria byla velice pracovitá a stále zaneprázdněná, nepřestávala se ale aktivně zajímat o úkoly, které jí ležely na srdci. V očích svých dětí byla zářným příkladem ušlechtilosti, velikosti a hrdinství." Jana na ně vzpomíná v dopise manželovi Pietrovi: "... moji svatí rodiče - tak autentičtí a moudří - byli obdařeni moudrostí, jež byla odrazem jejich ušlechtilého, spravedlivého a Boha respektujícího ducha..."

Sestra Zita vzpomíná: "Lidé často mamince říkali, že je světice, a ona vždy rázně odpověděla:' Nemůžete si vymyslet něco lepšího?" Rodiče, kteří měli 13 dětí, z toho jim zemřelo 6 dětí. 7 dětí vystudovalo vysoké školy. Giuseppe se stal knězem, Enrico se stal kapucínem na misiích v Brazílii, sestra Virginia řeholní sestrou na misiích v Indii, sestra Zita lékárnicí, bratr Francesco inženýrem, a Jana s bratrem Ferdinandem se stali lékaři. 

Na Janě se mi moc líbí to, jak žila svoji křesťanskou víru naplno. U prvního svatého přijímání byla již v pěti a půl letech. To asi díky rodičům, ale z Janiných osobních poznámek je jasné, že tu víru dál rozvíjela a žila. K víře vedla i ostatní - byla členkou katolické akce a vedoucí dívčí skupiny. Vytrvale studovala, aby se mohla stát doktorkou. A potom naplno žila i toto povolání. Toužila jet na misie za bratrem do Brazílie, ale skrze zdravotní problémy to nešlo. Za Janou chodily ženy, které uvažovaly, nebo podstoupily potrat. V té době ilegálně. "...Bohužel ke mně spousta takových žen přichází pozdě, až když zlo už bylo provedeno." Probouzelo to v ní bolestný pocit bezmoci. O své pacientky vlídně pečovala, nabádala je, aby si uvědomily svůj prohřešek nejen proti dítěti, ale i proti Bohu a vyzývala je ke smíření se Stvořitelem. Nabádala každou, aby dobře zvážila kolik zla napáchá svou nerozvážnou volbou. Janaměla důvěru lidí a mnoho jich dovedla ke smíření s Bohem. Ráda pečovala o staré a opuštěné osoby. 

Hledala neustále ve svém životě Boží vůli. V prosinci 1954 se seznámila s Pietrem Mollou a 24. 9. 1955 spolu slavili svatbu. Janě bylo 33 let. Ve svých vzpomínách Pietro napsal: "Kolikrát se mi vrací na mysl šum potlesku v magentské bazilice, když jsi vstoupila, který zněl, dokud jsi nepřišla k oltáři. Tvůj bratr Giuseppe nám požehnal a nabádal nás k životu v duchu evangelia a ke svatosti." Manželé spolu rádi cestovali, Pietro byl ředitelem továrny, hodně času strávil na cestách. 

Potom přišla čtyři těhotenství. Jana je všechny snášela s obtížemi. A při posledním těhotenství jí našli nádor na děloze. Jako lékařka věděla, co to obnáší. Radila se s bratrem doktorem. Podstoupila operaci. Dala přednost životu dítěte před svým. Žádala chirurga, aby bral na její přání ohled. Běžně se při této operaci úplně ukončilo těhotenství, aby se zabránilo dalším rizikům pro matku. Hrozilo protržení dělohy do pátého měsíce těhotenství. Jana byla zcela odevzdaná do Boží Prozřetelnosti. Těhotenství dál pokračovalo dobře. Jana věděla, že můžou nastat komplikace. Ale též důvěřovala Bohu. Dokonce měsíc před narozením nejmladší dcery chtěla po Pietrovi, aby jí z pracovní cesty do Paříže dovezl módní časopisy, že když ji tu Pán Bůh zachová, chce se řádně oblékat. Jana milovala život, přírodu, hory (z jejího dopisu Pietrovi: "... Je to nádherné! Když jsem tak vysoko, kde nebe je jasné a bezmračné a sníh bělostný, tolik si to užívám a tak velebím Hospodina! Pietro, už přece víš, jak se cítím šťastná v kontaktu s krásnou přírodou, že bych nejraději trávila celé hodiny jejím pozorováním..") Měla s manželem velkou radost z dětí. Služka Savina byla v rodině Mollových na výpomoc od svých devatenácti let. "Paní Gianna byla velice trpělivá. Když jsem někdy na děti zvýšila hlas, protože zlobily, paní mě prosila, abych byla klidnější: ,Jsou malí´, říkávala. ,Je třeba je naučit, aby byli hodní, a nekřičet na ně.´ Byla k svým dětem spravedlivá. Uměla je pokárat, když udělaly nějakou lumpárnu. Její den byl dlouhý. Začínal brzy ráno mší v kostele, po návratu domů vzbudila děti a posnídala s nimi. A nezabývala se jen dětmi, pomáhala i mně v domácích pracích... byla jako moje druhá matka." Moc pomohla její rodině. 

Pár dnů před porodem svědčí Pietro: „Přišla ke mně blíž, tak jako by chtěla mluvit o věcech, které člověka tíží, ale o nichž tolik přemýšlel, že se k nim už nechce vracet. ‚Pietro', řekla mi, ‚jestli se budete rozhodovat mezi mnou a dítětem, neváhejte. Žádám, abyste vybrali dítě. Zachraňte dítě.' To bylo vše, co vyslovila. Nebyl jsem schopen jí odpovědět.“ Nejmladší děvčátko se nakonec narodilo císařem pro nepostupující porod. Zdravé a živé. "Dívala se na ni dlouze," vzpomíná manžel, "...a tiše. Držela ji u sebe s nevyslovitelnou něhou. Lehce ji hladila, aniž řekla jediné slovo." Jana poté dostala infekci, na kterou potom za sedm dní zemřela. Sestra Virginie, která za ní přijela, vzpomíná, jak se jí Jana svěřila: ‚Kdybys věděla, Ginie, jaké to je umírat a nechávat tu čtyři malé děti...´ Virginie přijela z nemocnice z Indie, kde v nemocnici není světlo ani pitná voda, ´s takovým vybavením, ujistila jsem Giannu se jistě podaří tě zachránit´, ale veškeré léčebné procedury, které podstoupila nebyly k ničemu.  Dala jsem jí políbit kříž a ujištovala jsem ji, že Bůh jí ve své nekonečné dobrotě odpustí i ten nejmenší prohřešek. Sevřela kříž v rukou, něžně ho políbila a okamžitě pocítila fyzické ulehčení. O chvíli později mi řekla: ‚Kdybys věděla, jakou úlevu mi to políbení přineslo! Ještě, že Ježíš existuje a utěšuje nás v takových chvílích!...´ a potom pokračovala: ´kdybys věděla, jak jinak člověk vidí věci ze smrtelného lože!... jak marné jsou ty, jimž se na světě přikládá taková důležitost!´ Ve středu ráno řekla Pietrovi: „řekla mi s klidem, který se mi zdál až nadpozemský: ‚Pietro, jsem uzdravená. Už jsem byla na onom světě, a kdybys věděl, co jsem viděla! Jednoho dne Ti to řeknu. A protože jsme byli tak šťastní, dařilo se nám příliš dobře a měli jsme děti obdařené zdravím, milostí a požehnáním nebes, byla jsem poslána zpátky na svět, abych zde ještě trpěla; není správné předstoupit před Pána bez utrpení.'“ 

Ve čtvrtek upadla do kómatu a v sobotu ráno doma (manžel ji tam převezl, přála si zemřít doma) 28. 4. 1962 zemřela.

Janina smrt neměla přímou souvislost s operací nádoru. Jana zemřela v důsledku šokového stavu, vyvolaného selháním životně důležitých orgánů. Příčinou mohla být buď velká ztráta krve po císaři, nebo infekce.

Na svaté Janě mě fascinuje jakou VDĚČNOST a VÍRU a DŮVĚRU měla. Jak byla dobrou křesťankou, manželkou, matkou a lidskou doktorkou. 

 

Janin Chvalozpěv radosti jak jej nazval Pietro:

Usmívat se na Boha, od něhož se nám dostává všech darů.

Usmívat se na Boha Otce a na Ducha Svatého stále dokonalejšími modlitbami.

Usmívat se na Ježíše při mši svaté, přijímání, při návštěvě kostela.

Usmívat se na toho, kdo ztělesňuje Krista, na papeže, který zosobňuje Boha, na zpovědníka, i když nám dává těžká pokání.

Usmívat se na Pannu Marii, podle níž bychom měli utvářet svůj život, aby v druhých vzbuzoval svaté myšlenky.

Usmívat se na svého anděla strážného, jehož nám dal Bůh, aby nás dovedl do království nebeského.

Usmívat se na rodiče, bratry a sestry, abychom byli radostnou hořící pochodní, třebaže od nás vyžadují povinnosti zraňující naši pýchu.

Usmívat se stále a odpouštět příkoří.

Usmívat se na spolupracovníky a snášet veškerou kritiku a pomluvy.
Usmívat se na všechny, které nám Bůh během dne posílá vstříc.

Svatá Jani, prosím přimlouvej se za nás, zvláště Tě prosím za všechny rodiny, za mladé, za snoubence připravující se ke svátosti manželství, za všechny manžele, i za manžele, kterým manželství nevyšlo a skončilo rozvodem, za všechny těhotné ženy a jejich nenarozené děti, za výchovu dětí, za všechny, kteří na děťátko ještě čekají, za všechny lékaře a jejich pacienty. Moc Tě prosím za všechny dětské lékaře, sestry a dětské pacienty.

Na svém blogu mám i článek o Chiaře Corbello, tady. O jejím příběhu pojednává i tato krásná knížka: Smrt nemá poslední slovo. Je to též matka - hrdinka, která Bohu nejprve odevzdá dvě děti hned po narození a při těhotenství v pátém měsíci se třetím děťátkem jí najdou rakovinu. Odloží léčbu až po porodu, a když má zdravý krásný syn rok a měsíc, i přes všechny léčby, ona zemře. I přes to všechno je to krásný nadějeplný neuvěřitelný příběh. Její manžel měl o ní svědectví na celostátním setkání mládeže v Olomouci roku 2017. V současné době probíhá proces jejího blahořečení, a k jejímu hrobu chodí spoustu poutníků.

Odkaz na obrázky se svatou Janou v plné kvalitě pro osobní použití: ZDE.