Tady a teď

Dnešní svatý otec Josef Toufar. Článek vydávám dnes, 25. 2. - je to přesně 74 let od úmrtí otce Josefa. 

Ještě není oficiálně svatořečený, ale proces blahořečení začal roku 2013. I tak je mým oblíbeným svatým. Dostala jsem se k němu docela náhodou. Před osmi lety jsem se doslechla o knížce Jako bychom dnes zemřít měli. O životě tohoto svatého kněze. A hlavně, také mě dost zajímalo, jak to vlastně bylo s tajemným "číhošťským zázrakem", opravdu jej zinscenovali komunisté, aby se otce Josefa Toufara zbavili? S radostí jsem si ji objednala. A přišla mi domů tlustá knížka, kterou jsem zhltla jedním dechem. O knížce jsem kdysi psala tady. Spisovatel Miloš Doležal si s knížkou, a shromažďováním veškerých dokumentů dal velkou práci. Je tam doložených spoustu fotografií, naskenované dopisy otce Josefa, opsané výslechy. Je to nadupaná knížka. Nejvíc se mi ale líbilo, jak tam popisoval nelehké studium, a celý laskavý život otce Josefa. Kvůli tátovi nemohl jít studovat brzy, tak jako 26 letý šel teprve na gymnázium. Jeho jedenáctiletí spolužáci mu přezdívali laskavě "dědo". 

Moc se mi na něm líbí, jak byl lidský, skromný, pokorný a statečný. Jak se učil kázání nazpaměť. Jak neváhal přiložit ruku k dílu, třeba i na poli. Jak pomáhal chudým studentům. Jak dokázal pozvednout malé městečko Zahrádka. Podílel se na tom, aby zde byla škola, zubař, pošta. Bylo to místo jeho prvního působení. Jak navštěvoval i zábavy, rád hrál na basu. Otec Josef se inspiroval u Dona Bosca. Založil sdružení katolické mládeže, které mělo 250 členů. Pořádali spolu exercicie, poutě, divadla, výlety, přednášky,... Při naší cestě do Číhoště (2017) se nám podařilo navštívit i toto místo. Z celého městečka zbyl jenom kostel. Všude okolo les. Město zaniklo kvůli budování přehrady na řece Želivce. To mě dostalo, nevěděla jsem to. Je to hodně opuštěné místo. Když jsem si představila, že tam kdysi bývalo celé město, že po těch cestách chodil otec Josef... Po osmi letech živého působení otce Josefa nastává jeho nucený odchod do Číhoště. Komunistům se nelíbila jeho aktivita. Co na tom, že 3000 lidí podepsalo petici na odpor.

A dostávám se k tomu, jak to tedy bylo s tím tajemným zázrakem - pohybem křížku. V knížce je vše popsané do detailu. I to, že otec Josef ten pohyb vůbec neviděl, zato 19 lidí ano. V dopise to otec popisuje, dokonce to i zakreslil na plakát, který umístil v kostele pro zvědavé poutníky. Otec Toufar o zázraku: „Kázal jsem na téma: ‚Uprostřed vás stojí, koho neznáte.´ Zdůrazňoval jsem, že sv. Jan vytýkal Izraelitům tvrdost jejich srdce, a protože se blíží narození Krista, abychom se dobře připravili na vánoční zpověď a přijímání. Že Krista nemáme hledat nikde, že zůstává zde u nás ve Svatostánku. Ukázal jsem tam rukou a pravil jsem: ‚Zde ve Svatostánku je náš Spasitel. ´ Kříž se kýval ze strany na stranu a zůstal vychýlený. O týden později, v neděli 18. prosince 1949, zůstal otec Josef po kázání na kazatelně a k událostem z minulé neděle uvedl následující: „Víte, co se u nás před týdnem v kostele stalo. Mnozí z vás to viděli, jak se nachyloval kříž. Nemůžete v tom viděti ani zázrak, ani nějaké znamení dobré nebo zlé, protože nám to Pán Bůh neřekl. Víme jenom jedno, že se nachyloval kříž. Nemusíme v tom viděti nějaké neštěstí, protože naše farnost je dobrá a naopak můžeme to považovati za vyznamenání naší farnosti. Pán Bůh nám ukázal, že skutečně mezi námi ve Svatostánku je a jaký má kněz zodpovědný kazatelský úřad, když nejen vy, ale i on sleduje jeho slova.“ Vrtalo a vrtá mi hlavou, proč se tento zázrak vlastně stal, když potom kvůli němu otec Josef mučednicky zemřel. V lednu otce Josefa zatkli, a měsíc ho krutě vyslýchali. Chtěli po něm, aby se přiznal, že s křížem hýbal on. Napadá mě jediné, že se to všechno stalo, aby se o o. Josefovi více vědělo, jaký svatý a příkladný život žil. Moc se mi líbí jeho kázání. Dokonce třetí knížka, kterou spisovatel Doležal vydal, jsou tři kázání, která se našla tuším nedávno. Jedno z kázání je ze Silvestra, měsíc před jeho zatčením...

Po přečtení všech knížek mi otec Josef moc přirostl k srdci. Jeho život, nasazení pro lidi, jeho statečná oběť... 

Odkaz na knížky Miloše Doležala o otci Toufarovi: Jako bychom dnes zemřít měli, Krok do tmavé noci, Vrátíme se do otcovské náruče. 

Byly natočeny i filmy. Hraný - Jako bychom dnes zemřít měli, dokument Mrtvolu sprovoďte ze světa - o tom, jak se snažili exhumovat tělo otce Josefa z ďáblického hřbitova. A jak se jim to zázrakem podařilo, ač zápisky o uložení těl zmizely (shořely). A otec Josef byl ještě pohřben pod jiným jménem. Roku 2014 se zázrakem podařilo tělo otce Josefa najít a exhumovat. Slavnostní pohřeb se konal v Číhošti 12. 7. 2015, po 64 letech. Na Youtube je ke shlédnutí i hanebný 13 minutový film Běda tomu, skrze kterého pohoršení přichází. Je to lživý propagandistický dokument komunistického režimu. Byl natočen s cílem pošpinit katolickou církev a zastrašit věřící. V tomto dokumentu krátce vystupoval i zmučený otec Josef (kterého kvůli tomu v noci tajně dovezli z věznice ve Valdicích, kde z něj chtěli dostat přiznání, že s křížkem hýbal on). Den po natáčení a absolvované operaci zemřel. Byl v tak zuboženém stavu, že nemohl ani vyjít pár schodků na kazatelnu. Z úst mu neustále tekla krev. Jeho mučitel Ladislav Mácha se dožil 95 let. Ve vězení si odseděl pouhý jeden rok, a svého činu nikdy nelitoval. Přidávám závěr z kázání 25. září 1949 při slavnosti svěcení obrazu Ukřižovaného v chrámu sv. Petra a Pavla v Ledči nad Sázavou: „Ano, přátelé moji, jsme zde v slzavém údolí a naše cesta je cesta křížová – ale netrpíme, před námi jde Kristus Spasitel a my jdeme v jeho šlépějích – a kříže, které na nás posílá, trpělivě a pokorně neseme, abychom jedenkrát skrze umírání jak z kříže ke slávě vzkříšeného přivedeni byli. AMEN“

V roce 2017 jsme se do Číhoště dostali osobně. 

Měla jsem velkou radost, schválně jsem to tak naplánovala, abychom cestou ze svatby kamarádky jeli okolo. Byla neděle, byli jsme přítomní i na mši svaté. Před oltářem je náhrobní deska s nápisem: "Žijme tak, jako bychom již dnes zemřít měli. Žijme pečlivě jako moudří a vykupujme si časem vezdejším život věčný. + P. Josef Toufar. (1902 - 1950). Pod deskou jsou uložené ostatky otce Josefa. Udivilo mě, jak je kostelík malý. Nechápala jsem, jak si komunisté mohli myslet, že ty provázky za které měl údajně tahat otec Toufar, by nebyly vidět. Plus je jasné, že v adventu květiny u Svatostánku nejsou, takže čím by šel zakrýt ten údajný mechanismus? Který se ale komunistům ani nepodařilo vytvořit. Tajemný kříž se ztratil. Dodnes se nenašel. V Číhošti je geografický střed České republiky. Je zajímavé, že zázrak s křížem se stal právě na tomto místě. Měli jsme tu možnost jít se podívat i na faru, kde otec žil. Je tam i jeho postel, psací stůl a na něm psací stroj, ornáty... Místo na mě působilo dost zajímavě. Dýchla na mě z těch všech věcí minulost..

Co se mi na otci Josefovi ještě moc líbí? To, jak kladl důraz na žití přítomnosti. Častokrát si hezky všechno plánujeme, co ještě musíme stihnout, na co se těšíme, co bude... A ono nemusí být vlastně nic z toho. Jak je to v Písmu, v tom Ježíšově podobenství o bohatém hospodáři, kterému se dařilo. Lk 12,18: Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘ Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem.“

Čas tady na zemi je hodně omezený, Bohu díky ale za to, že máme NADĚJI na věčný život.

Kázání otce Josefa ze Silvestra 31. 12. 1949: „Čas je drahocenným statkem, a proto ho musíme dobře užívat. Každé ráno je den, který se nikdy nevrátí, a škoda každého promarněného dne. … A PROTO ŽIJME TAK, JAKO BYCHOM JIŽ DNES ZEMŘÍT MĚLI, ŽIJME PEČLIVĚ, jako moudří a vykupujme si časem vezdejším život věčný. Drazí v Kristu, vložte do dnešního děkovného chvalozpěvu: Bože, chválíme Tebe, celou svou pokornou a kajícnou duši, i veškeré odhodlání a lásku své duše, s nejsvětějším předsevzetím, že dny nastávajícího roku využijeme pro spásu své duše, neboť ten každičký den příštího roku bude cenný jako drahokam. Bude drahokamem ztraceným, když ho promarníme, bude však nádherně zářícím drahokamem v naší koruně věčné, když jej PROSVÍTÍME LÁSKOU k Bohu, bližním a dobrými skutky. Čiňme dobré, dokud máme čas, aby Pán nás vzal na svou pravici. AMEN.“

Otec Josef Toufar, který si přál být od dětství knězem, jím nakonec byl jen deset let. Za to troufám si říci, nabitých deset let. Jeho nasazením, touhou přivádět duše k Pánu Bohu, zapálenou opravdovostí a následováním Krista až na kříž. Zmučený a ztrápený byl věřím tomu přijat u Pána slávy s vřelou náručí.

Otče Josefe, prosím přimlouvej se za nás, zvláště Tě prosím za všechny pronásledované křesťany na celém světě, za všechny kněze, za výchovu dětí a mládeže, za všechny učitele a za všechny rodiny. Také Tě prosím přimluv se za všechny týrané lidi, za lidi s depresí. Amen.

Odkaz na obrázky v plné kvalitě pro osobní použití: ZDE.