... „Ale kdybych mu řekl, že to chci udělat, nebolelo by ho to?" ptal se Walter. Když mi Walter řekl, že by si přál převzít zodpovědnost za úkoly, které jeho obchodní partner neplní dobře, povzbuzoval jsem ho, aby se svým partnerem promluvil.

„Jistě by ho to mohlo bolet," řekl jsem v odpověď na jeho otázku. „A jaký v tom vidíte problém?"

„Nechtěl bych ho zranit," odpověděl Wlater a podíval se na mě, jako bych to měl sám vědět.

„Jsem si jist, že byste ho nechtěl zranit," řekl jsem. „Ale jak to souvisí s rozhodnutím, které musíte udělat?"

„Přece se nemůžu rozhodnout, aniž bych vzal v úvahu jeho pocity. To je kruté."

„Souhlasím s vámi. Bylo by to kruté. To je něco naprosto jiného než neudělat, co je třeba."

„Já v tom žádný rozdíl nevidím. Přece by mu to způsobilo bolest."

„Ale neublížilo by mu to. A to je ten velký rozdíl. Maximálně by mu ta bolest pomohla."

„Teď jsem opravdu zmatený. Jak mu může bolest pomoct?"

„Už jste byl někdy u zubaře?" zeptal jsem se ho.

„Jistě."

„Způsobil vám ten zubař bolest, když vám vrtal zub, aby vám z něj odstranil kaz?"

„Ano."

„Ublížil vám?"

„Ne, pomohl mi cítit se líp."

„Způsobit bolest a ublížit jsou dvě odlišné věci," poznamenal jsem. „Když jste jedl cukr, který vám způsobil kaz, bolelo vás to?"

„Ne, chutnalo mi to," řekl a jeho úsměv prozrazoval, že začíná chápat.

„Ublížilo vám to?"

„Ano."

  „A o to tady jde. Některé věci mohou bolet, ale nejsou škodlivé. Ve skutečnosti pro nás mohou být dokonce dobré. A to, co se zdá být dobré, nám může velice ublížit."

 

  Je třeba hodnotit účinky stanovení hranic a jednat vůči druhému člověku zodpovědně, ale to neznamená, že bychom se měli stanovení hranic vyhýbat, když na ně někdo reaguje ublíženě nebo hněvivě. Mít hranice - v tomto případě Walterovo „ne" jeho  partnerovi - znamená žít cílevědomý život.

  Pán Ježíš o tom mluví jako o „úzké bráně". Je vždy snazší projít „širokou bránou zkázy" a dál nestanovit hranice, kde je třeba. Ale výsledek je vždy týž: zkáza. Jedině poctivý, cílevědomý život přináší dobré ovoce. Rozhodnutí o stanovení hranic není jednoduché, protože to vyžaduje rozhodování a konfliktní situace, které pak mohou způsobit bolest někomu, koho máme rádi.

  Je třeba, abychom hodnotili bolest, kterou způsobí naše rozhodnutí, a měli pro ni pochopení. Vezměte si například Silvu. Silva se rozhodla nejet o vánočních prázdninách domů, ale s přáteli na hory. Její matka byla smutná a zklamaná, ale neublížilo jí to. Silvino rozhodnutí vyvolalo smutek, ale matčin smutek Silvu nepřiměl k změně rozhodnutí. Láskyplná rekace na matčinu bolest by byla: „Mně je, maminko, taky líto, že nebudeme spolu. Těším se, až budu doma v létě."

  Pokud by Silvina matka respektovala její svobodu rozhodování, řekla by asi toto: "Mrzí mě, že nepřijedeš domů na Vánoce, ale doufám, že se budeš mít dobře." Přiznala by tak své zklamání a zároveň by respektovala Silvino rozhodnutí strávit svůj čas s přáteli.

  Bolest působíme, když děláme rozhodnutí, jež se druhým nelíbí, ale také tehdy, když napomínáme lidi, kteří nejednají správně. Ale když druhému neřekneme o svém hněvu, může se v našem nitru zahnízdit hořkost a nenávist. Je třeba, abychom k sobě byli navzájem upřímní v tom, co nás zraňuje. "Mluvte pravdu každý se svým bližním, vždyť jste údy jeho těla." (Ef 4,25).

  Jako se železo ostří železem, potřebujeme od druhých napomenutí a pravdu, abychom mohli růst. Nikdo nemá rád, když o sobě slyší negativní věci, ale z dlouhodobého hlediska to pro nás může být dobré. Bible říká, že když budeme moudří, poučíme se z toho. Napomenutí od přítele sice může bolet, ale také může pomoci.

  Je třeba, abychom zvažovali bolest, kterou naše napomenutí přinese druhým lidem. Potřebujeme vidět, jak je tato bolest pro druhé pomocí a někdy i tím nejlepším, co pro ně a pro vztah s nimi můžeme udělat. Bolest je nutno hodnotit v pozitivním světle...

 

  Tak to je kousek ze supr knížky, s názvem Hranice, kterou právě čtu. Je úplně jak kdyby o mě. O tom, jaké zdravé hranice určit, aby lidé věděli, kam až zajít. O tom, jak mít a chránit svůj vnitřní majetek. Je to tam moc krásně popsané.

  O tom, že když neustále budete vytahovat kamaráda z bryndy a půjčovat mu peníze, tak že mu tím vůbec nepomůžete, spíš naopak. Vy na tom budete špatně a on bude chybovat čímdál víc. A bude mu to jedno. Ale když ho v tom necháte, on si uvědomí, že něco dělá blbě. Sklidí ovoce, co zasel.

  O tom, jak se ty hranice nejlépe tvoří od mala, kdy dítě jako kojence lpí jen na matce, a okolo dvou let, objevuje sám sebe jako samostatnou osobnost:-) O tom, jak v dětství možná ty naše hranice byly porušené. O tom, když v srdci cítíme hořkost, ale abysme vyhověli radši řekneme ano, a jdeme něco udělat, i když by bylo správné dělat něco úplně jiného...

 

Je to opravdu moc zajímavá knížka. Doporučuju!

Zde odkaz na knížku

http://www.navrat.cz/hranice-henry-cloud/d-70297/

a našla jsem i knížku Děti a hranice to může být taky zajímavé!

Pěkné počtení!