Když jsem začala kreslit moje "komiksy o svatých", jako první jsem začala kreslit obrázek o této svaté francouzce Terezce z Lisieux. Dostalo mě, že ten den bylo právě 2. ledna, přesně 151. výročí jejího narození. To mě moc potěšilo. Jako by v tom byla se mnou a na dálku - či na blízko? mi fandila. Je to moje oblíbená světice. Hlavně svojí "malou cestou" a horlivostí, oboje je ve zkratce v úryvkách níž. O Terezce jsem se poprvé dozvěděla na vysoké škole, kdy se mi do ruky dostala růžová knížka s její autobiografií + druhá knížka "Vstupuji do života" (je to záznam posledních rozhovorů Terezky se sestrami). Od té doby jsem se o ni začala více zajímat. Je úžasné, že Terezčiny rodiče Ludvík a Zélie jsou již také svatořečení (2015). Odkaz na článek na knížku o nich, zde. Málokdo ví, že měli domluvený sňatek. Brali se pouhé tři měsíce od seznámení. Jejich svatba se konala o půlnoci 13. 7. 1858, protože podle tehdejšího zvyku chtěli mít obřad prodchnutý intimitou a modlitbou. Ludvíkovi bylo 35 a Zélii 27 let. Měli devět dětí, z toho jen pět dcer, které se dožily dospělosti, a všechny žily zasvěceným životem (z toho čtyři ve stejném klášteře jako karmelitky + i jejich sestřenice). Třetí nejstarší sestra Terezky, Leonie, svoji cestu v životě neustále hledala a neměla to úplně jednoduché. Nakonec zakotvila u sester Navštívení Panny Marie (vybrala si řeholní jméno podle křestního Terezčina jména - s. Františka Terezie). Sestra Leonie bude jako první z Terezčiných sester blahořečená. Proces blahořečení započal v roce 2015. Terezka se narodila jako nejmladší. Maminka jí zemřela, když měla čtyři roky. Ve svém životě prošla mnoha ztrátami. Už jako malá musela ke kojné, protože ji maminka nemohla kojit. Pak ztratila maminku. Poté jí obě nejstarší sestry, které jí nahrazovaly maminku, postupně odešly do kláštera. Nakonec jí zemřel i tatínek (to už jí bylo 21 let, i tak to pro ni byla těžká zkouška). Svatá Terezie je patronkou mojí biřmovací patronky - svaté matky Terezy. Obě mají společné, že měly temnotu víry v duši. Matka Tereza čtyřicet let. Terezka poslední rok těžké nemoci. Necítily Boží přítomnost, přesto dál jednaly s vírou a Pánu to obětovaly. Musela to být moc těžká zkouška od Pána. Není to zrovna tak dávno, co Terezka žila a měla moc inspirativní život. Doufám, že vás třeba tenhle obrázek naláká přečíst si něco z její vlastoručně psané autobiografie, který sama pojmenovala Příběh jedné duše. Je neuvěřitelné, že za 24 let svého života, (z toho 9 let na Karmelu), toho dokázala tolik. Jako třetí žena na světě získala titul - Učitelka Církve.

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Ukázky z Terezičina životopisu a z dopisů:

"Vždycky jsem toužila být světicí. Ale běda! Když jsem se srovnávala se svatými, vždycky jsem zjišťovala, že je mezi nimi a mnou stejný rozdíl jako mezi horou, jejíž vrchol se ztrácí v oblacích a skrytým zrnkem písku, po kterém šlapou nohy chodců. Místo abych zmalomyslněla, řekla jsem si: Pán Bůh nemůže vnukat neuskutečnitelné touhy. Přes svou maličkost tedy mohu usilovat o svatost. Abych vyrostla, to je nemožné. Musím se snášet taková, jaká jsem, se všemi svými nedokonalostmi. Ale chci hledat prostředek, abych šla do nebe cestičkou hodně přímou, krátkou, cestičkou docela novou.

Jsme v století vynálezů, nyní už není třeba namáhavě vystupovat po schodech. U bohatých lidí výhodně nahrazuje schodiště výtah.  Já bych také chtěla nalézt zdviž, která by mě vynesla až k Ježíši, poněvadž jsem příliš malá, abych mohla stoupat po drsném schodišti dokonalosti. 

Tehdy jsem hledala ve svatých knihách náznak výtahu, po kterém jsem toužila, a čtla jsem tato slova, která vyšla z úst Věčné Moudrosti: „Kdo je maličký, ať přijde ke mně.“ Tehdy jsem přišla, uhádla jsem, že jsem nalezla to, co jsme hledala. A protože jsem chtěla vědět, můj Bože, co uděláš s oním maličkým, jenž by odpověděl na tvou výzvu, hledala jsem dál, a hle, co jsem nalezla: „Jako matka laská své dítě, tak vás budu utěšovat, nosit v náručí a hýčkat na kolenou.“

Nikdy mou duši nepotěšila něžnější, lahodnější slova: Výtah, který mě má pozdvihnout až do nebe, to je tvoje náruč, Ježíši!  Proto nepotřebuji růst, naopak, musím zůstat maličká, menšit se čím dál tím víc."

 

Zůstat před Bohem malým dítětem znamená poznávat svoji nicotu, očekávat vše od Boha, jako malé dítě očekává vše od svého otce; ničím se neznepokojovat, vůbec si nezískávat jmění... Zůstala jsem tedy stále malá a nezabývala jsem se ničím jiným než trháním květin, květin lásky a obětí, které jsem nabízela Bohu pro radost.

 

Touto cestičkou duchovního dětství je cesta důvěry a naprosté odevzdanosti. Chci učit duše malým prostředkům, které se mi tolik osvědčily, říci jim, že tady na zemi je třeba dělat jen jediné: házet Ježíšovi květy malých obětí, získat ho láskou. Tak jsem to dělala já, a proto budu dobře přijata.

 

(z dopisů sestřenici) "Mýlíš se, ... jestli si myslíš, že tvá Terezka vždy horlivě kráčí cestou ctnosti. Ona je slabá, velmi slabá, a každý den se o tom znovu přesvědčuje; ale.. Ježíši se líbí učit mě, jako svatého Pavla, umění chlubit se svými slabostmi. to je veliká milost, a prosím Ježíše, aby tě tomu naučil, protože jen tak se najde pokoj a odpočinek srdce. Když se někdo vidí tak ubohý, nechce se už zabývat sám sebou, a dívá se jen na svého Milovaného..."

 

(z dopisu sestře Celině) "Život je často těžký, jaká hořkost... ale jaký půvab. Ano život něco stojí.... Kdyby člověk aspoň cítil Ježíšovu přítomnost... Jak nudná společnost, když tu není Ježíš!.. Cožpak nevidí naši úzkost, tíhu, která na nás doléhá?.. Proč nepřijde, aby nás utěšil, když jiného přítele nemáme? Avšak on není daleko, je tady, je nám nablízku, dívá se na nás, žebrá o tento smutek, o tuto úzkost, potřebuje je..."

 

Svatá sestro Terezko, Učitelko Církve, patronko misií, nemocných, prosím přimlouvej se za nás, zvláště Tě prosím za to, aby jsi nás naučila bezmezně důvěřovat Ježíši i v těžkých zkouškách našeho života. Také Tě prosím za všechny duše, co ještě nepoznali Pána Ježíše. Amen.

 

Odkaz na nové vydání autobiografie Terezky: Příběh jedné duše.

Nedávno vyšla pěkná knížka autobiografie v komiksové podobě pro děti, velikost knihy A4: Příběh Terezie z Lisieux.

Odkaz na dva dokumenty o sv. Terezii: 13 minutový: zde.

1 hodina 30 minutový: zde. Jedná se o moc pěkný dokument, který byl natáčený na místech, kde Terezka žila.

Odkaz na obrázky v plné kvalitě pro osobní použití: ZDE.