Chci se s vámi podělit v průběhu tohoto roku o moje obrázky, "komiksy" ze života svatých. Moc mě baví kreslení a moc mě baví číst si o životě svatých. Tohle je takové super propojení mých zálib. Svatí jsou takoví moji milí přátelé. U víc svatých jsem se dočetla, že též rádi četli o životech svatých, a to je inspirovalo k vlastní svatosti. Tak nechť tyto malé obrázky povzbudí i vás. Třeba vás to trochu navnadí si o nich přečíst i něco víc. Nebo je poprosit o přímluvu. Mně to kreslení a hledání informací z jejich života dělalo velkou radost. O některých svatých mám doma knížku o jejich životě, či přímo jejich autobiografii. Pomalu tu budou přibývat další svatí - třeba 26letý gymnazista, kterému jedenáctiletí spolužáci laskavě přezdívali "děda", dětská doktorka, matka čtyř malých dětí, milovnice hor. Další velký tiskař a milovník Panny Marie. Veselý svatý, který neváhal udělovat veselá pokání, nebo třeba studentka gymnázia s laskavým srdcem.. Všechny tyto svaté spojovala a spojuje láska k Pánu a k lidem. 

~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~ ~

Když jsem začala kreslit "komiksy" o svatých, inspirativní ital Jan Bosco byl jednou z jasných voleb. A protože je zrovna dnes 136. výročí od jeho úmrtí a den, kdy Církev na tohoto Božího služebníka vzpomíná, s radostí nechávám vyjít tento článek právě teď. 

Tento světec je neuvěřitelný. Je mi moc sympatický už jen tím, že odmala toužil být knězem. Toužil k Bohu přivádět spoustu duší. Už jako malý pořádal představení (učil se kvůli tomu akrobatické kousky), a předtím lidem zopakoval slovo od slova celé kázání z nedělní mše svaté (měl výbornou paměť) + lidi vyzval ke společné modlitbě. Líbí se mi na něm, že i přes nelehké okolnosti šel za svým snem a knězem se stal. Do roka se kolem něj scházelo 80 chlapců z ulice. Založil pro ně oratoř. Moc se mi líbí, že měl i dobrou matku Markétu, která mu potom přišla do oratoře pomáhat (věřím tomu, že ke zbožnému životu od dětství jej vedla ona, díky chudobě a daleké vzdálenosti do kostela sama připravovala Jana k prvnímu sv. přijímání a učila jej katechismus). Je krásná tím, že dokázala být pak matkou v pokročilém věku i ostatním chlapcům.  Když byl její syn Jan před kněžským svěcením, řekla mu: „Jdi si svou cestou a neohlížej se na nikoho.“ "To, co je nejdůležitější, je plnit Boží vůli. Od tebe nic nechci, od tebe nic nečekám. Narodila jsem se jako chudá, žila jsem jako chudá a taky chci umřít jako chudá. Musím ti říct: kdyby ses naneštěstí stal bohatým knězem, nikdy nevkročím do tvého domu.“ Don Bosco na ta slova nikdy nezapomněl. Uprostřed bohatých kněží byl chudým knězem a knězem chudých. V roce 1846, v době, kdy otevíral své první dílo ve prospěch opuštěných chlapců, mohl říct své matce: „Jednou jste mi řekla, že když zbohatnu, nikdy nepřijdete do mého domu. Teď mohu říct, jsem chudý a brzy ubytuji opuštěné chlapce. Proč nepřijdete bydlet ke mně?“ Markétě bylo tehdy 58 let a byla babičkou devíti vnoučat, která ji měla ráda. Doma se cítila jako královna. Na návrh syna však odpověděla: „Když se domníváš, že je to vůle Páně, jsem připravená přijít.“ V srpnu 1860 - čtyři roky po její smrti, se Donu Boscovi zdálo, že ji potkal u kostela Panny Marie Utěšitelky, když se vracel do oratoře. Její tvář byla překrásná. „Jak to? Vy jste zde?“ řekl Don Bosco. „Nejste mrtvá?“ „Jsem mrtvá, ale žiji,“ odpověděla Markéta. „Jste šťastná?“ „Přešťastná!“ Don Bosco se jí ptal, jestli po smrti šla hned do nebe. Markéta odpověděla, že ne. Pak se jí ptal, jestli v nebi byli chlapci, jejichž jména jí řekl. Markéta odpověděla, že ano. „A teď,“ pokračoval Don Bosco, „mi dejte vědět, jak jste šťastná v nebi.“ „Nemohu,“ odpověděla maminka. „Ukažte mi alespoň kousek svého štěstí.“ Tehdy viděl svou matku celou ozářenou, důstojného vzhledu, ozdobenou drahým oděvem a za ní bylo něco jako početný sbor. Markéta se dala do zpěvu. Její zpěv lásky k Bohu o nevyslovitelné sladkosti se dotýkal přímo srdce, pronikal do něho a přitahoval ho, aniž by na něho tlačila. 

Je neuvěřitelné, jak přes tolik těžkostí, dluhů (i atentátů na Jana), vznikla salesiánská kongregace. Jak se salesiáni rozšířili do tolika zemí. A co mě na Boscovi dostalo, kolik svatých nástupců díky němu a Boží milosti vzešlo! Na obrázku je to pěkně vidět (ale ve skutečnosti je jich určitě několik stovek, ne-li tisíců, jen ještě nejsou svatořečení oficiálně). Je to sympaťák i díky tomu, jak založil vlastní tiskárnu, jako grafikovi z povolání jsem nadšená. A jak psal o svatých, ale i učebnice, historické spisy, katolické čtení). Úžasné je i to, jak dokázal zaujmout i problémové chlapce, a jakou výchovou je vedl. Moc se mi líbí jeho tři moudré zásady ve výchově: ROZUM, NÁBOŽENSTVÍ - vztah vychovatele k Bohu, vést i svěřené k Pánu Bohu, LASKAVOST - mít je rád. Kéž by takových učitelů bylo na světě spousty.

O svatém Janu Boscovi je i film z roku 2004: odkaz na ČSFD.

Je moc pěkně natočený, je možné shlédnout ho i s trochu většími dětmi. Je tam dojemná scéna, jak Bosco doprovází chlapce ve vězení, odsouzeného na smrt.

Přidávám i jednu super písničku o sv. Janovi: Dej mi duše.  "Dej mi duše, dej mi duše, prosím, Pane, odpověz mi, ať jsou děcka doma v srdci tvém.... Staví domy, staví hřiště, nezná míru v rozdávání, kluci vědí, že jsou Janem bezvýhradně milováni."♪♪

 

Svatý otče Jane, prosím přimlouvej se za nás, zvláště Tě prosím za všechny rodiny, za výchovu dětí, za všechny učitele, vedoucí ve skautech a jiných organizacích. Amen.

 

Odkaz na obrázky v plné kvalitě pro osobní použití: ZDE.

Odkaz už nefunguje, můžete mi napsat, a já Vám obrázky pošlu, či nahraju znovu.