Už před dvěma měsíci jsem dočetla tuto zajímavou knížku - vzpomínky lidí na moudrost pravoslavného starce Porfýria. Dávám sem pár výpisků, co mě nejvíc zaujalo. Moc se mi líbilo jak mluvil o výchově dětí! Byl to obdivuhodný člověk.. plný moudrosti...

/zvýraznění v knížce není, to jen tu na blogu/

Musím ti něco říci – (jevil smutek), nepropadej nikdy smutku. Když se tak stane, dávej pozor. Velký smutek a stesk není od Boha, ale je to past od ďábla. Jeden člověk hořce plakal, měl závažný problém lidsky neřešitelný. O. Porfýrios: Poslyš, dítě moje, Bůh tě navštívil pokušením… Místo aby ses radoval z toho, co ti svěřil, jsi smutný? Řekni: „Kriste můj, nechť je tvoje jméno požehnané! Když jsi mi toto vybral nebo mi toto způsobila moje slabost a ty to trpíš, nechť je to požehnané. A děkuji ti, Bože můj!“ Zapomínáme říkat děkuji i v trápení a bolestech.

Duchovní zápas se smutkem, tísní, depresemi a s ostatním. Čemu se podobá křesťanský zápas? Duše se podobá zahradě rozdělené na dvě části. Na jedné polovině roste bodláčí a na druhé květiny. Máme vodní nádrž (duchovní sílu), se dvěma kohoutky. Jedním vytéká voda na bodláčí, druhý na květiny. Avšak jen jeden umím otevřít. Proto nezalévám bodláčí, jež časem uschne, ale zalévám květiny, které krásně pokvetou. Květiny andělských cností, kdy mizí smutek a pláč.

Kamarádovi Jiřímu umřel kamarád. Telefon Porfýriovi. "Jiříku, čti pomalu Jan 5,24. Rozumíš? Neexistuje smrt!... Přejdeme ze smrti do života! Tak nás Bůh miloval a pečoval o nás."

Jiříku můj, pláču radostí. Jaké jsou to obrovské nebeské dary, které nám Bůh dává! Ne, dítě moje, zanech uvažování o tom, jak po smrti budeš v ráji nebo nesmrtelný. Snaž se, abys byl nesmrtelný již nyní, umíraje tady na zemi špatnostem, které máš v sobě. Pak už se nebudeš trápit, ale budeš se radovat ze života v Kristu. Nebudeš se bát ani těžkostí, ani ďábla, neboť nad tím vším zvítězíš tady na zemi a budeš připraven na věčnost v nebesích.

"Až tady nebudu, budu vám blíže. Po smrti mizí vzdálenosti."

 Rodičovství

Upozorňoval rodiče, aby si dávali pozor na své chování i když mají dojem, že je děti neposlouchají, „jsou maličké“ není to pravda-podívejte se na malé dítě-za dvě sekundy pozná charakter neznámého člověka když si ho prohlíží-zda je dobrý nebo špatný.

Říkejte maminkám, jakou milost jim Bůh prokázal, že se jim narodí děťátko. Od okamžiku početí žijí ještě jeden život. Ať s dítětem hovoří, hladí jej, když ho ještě nosí pod srdcem. Vše již cítí a vnímá. Ať se za něj modlí. Podobně jako narozené dítě cítí i nenarozené cítí nedostatek mateřské lásky. Prožívá s matkou její averze, starosti, či hněv. Jeho duši poznamenají rány, které jej provází celý život. Naopak mateřské city a matčin svatý život posvěcuje dítě od okamžiku početí. Totéž platí o otci.

Ani jednou vás nesmí děti slyšet, jak se hádáte nebo zvyšujete jeden na druhého hlas. – Je to možné dokázat, otče? – ano jistěže to je možné. A jak jsem vám řekl. Ani jednou!

Dítě mělo problémy. Potřebuje mít vedle sebe člověka, který ho nebude poučovat ani strašit. Bude-li žít matka svatě, a spatří-li to dítě, bude se ji snažit napodobovat. Dítě potřebuje především člověka plného vroucí modlitby. Modlitba dělá zázraky. Nestačí, aby matka hladila své dítě tělesně, je třeba aby ho hladila duchovním pohlazením-modlitbou. Jestliže ho hladí tajně (mysticky) vroucí modlitbou, cítí dítě v duši nepopsatelné duchovní pohlazení, které jej k matce poutá. Matka se v modlitbě rozpouští jako vosk hořící svíce. Modlí se tiše, ruce vztažené vysoko ke Kristu, objímá tajemně své dítě.

To co chcete říci svým dětem, říkejte v modlitbě. Děti vás většinou neposlouchají. Jen když je zastíní milost Boží, pak teprve poslouchají, co jim chcete říci. Když chcete něco svým dětem sdělit, řekněte to Bohorodici, ta vaše slova dětem přetlumočí. Vaše modlitba se stane oživujícím dechem, duchovním pohlazením, které hladí, objímá a děti k sobě přitahuje.

Modlete se prostě, pokorně a s vroucí vírou. Nemyslete na to, zdali vám Bůh odpoví. Nechtějte vidět jeho tvář, či pomocnou ruku nebo osvícení. Nic takového. Pouze věřte! Pokud hovoříš s Bohem, skutečně s Bohem hovoříš.

Dítě je jako těsto - čím je jemnější, tím lépe se s ním pracuje. Čím je dítě menší, tím snadněji a rychleji se vzdělává, formuje duševně i tělesně a celkově se zdokonaluje. Teprve teď jste si vzpomněli že máte děti? Či vám to ony připomněly svým špatným chování, svými požadavky… už je ale pozdě…

Výchova dětí má být alfou a omegou rodičovských povinností. Rodiče, kterým se výchova vymkla z rukou, jsou nakonec ve všech směrech neúspěšní. Starali se o hmotné zabezpečení dětí, ale zapomněli si udělat čas na jejich výchovu. Výsledkem jsou děti lenivé, nesamostatné, zločinci.

Koho připravují rodiče do života, když své děti nevychovají s Boží bázní?

Modli se, a když je to potřeba, mluv s dětmi a s láskou. Více se za ně modli a méně s nimi mluv. Potřebují hodně modliteb a málo slov. Nebuďme neúnavní, mlčky se modleme a pak mluvme. A Bůh nám dá vědět, zda byla naše řeč přínosná. Jestliže nebude, pokračuj v modlitbě, nemluvme více, neboť bychom jen obtěžovali a ničeho stejně nedosáhli. Proto je lépe tiše oslovovat přímo srdce druhých než jejich uši.

Modli se tedy nejdříve a potom mluv… mluv s dětmi modlitbou. Svěřuj se Bohu a On jim v pravý čas řekne: „Ne, není to dobré tak zarmucovat maminku…“

Když jsou děti zraněné a mají vážné problémy, nedivte se, že vám odporují a mluví s vámi ošklivě. Ve skutečnosti to nechtějí, ale nedovedou ovládnout své emoce. Později je jim to líto. Pokud se však rozčílíte a začnete se hněvat, máte co do činění s ďáblem., který si s vámi pohrává. Lék a velké tajemství při výchově dětí je pokora. Důvěra v Boha přináší pocit absolutního bezpečí. Vyjadřujeme-li pokorně důvěru v Boha, znamená to, že Bůh je pro nás všechno. Pouze Bůh je všechno… Bůh si přeje, abychom vedli děti k pokoře. Ani my, ani děti nic nedokážeme bez pokory. Proto je třeba dávat si pozor i při obyčejném povzbuzování dětí. Není dobré jim říkat, jsi skvělý“, jsi silný, jsi dokonalý…“toto dětem neprospívá. Můžete jim ale např. říci: Schopnosti, které máš, ti dal Bůh. Pomodli se, aby ti dal sílu, abys je rozvíjel a byl úspěšný, ať ti Bůh požehná.“ Tak to bude správné. Děti se naučí prosit Boha o pomoct.

Děti jen chválit je špatné. Kdo vás jen chválí, vám vlastně škodí. Chválení děti nepřipravuje na životní zkoušky, a proto ty pouze chválené bývají často neúspěšnými. Svět kolem nás se velmi změnil. Děti jenom chválíme. Běda, když je hubujeme, nebo k něčemu nutíme.! Ovšem takto „naučené“ se nedokáží vypořádat ani s malým problémem, na který v životě narazí. Dovedou se jen hádat a zlobit.

Za neúspěchy dětí nesou vinu předně rodiče a pak učitelé, kteří je stále pouze chválili. Učili je sobectví, nedali jim možnost vnímat přítomnost Božího ducha…. Když děti odrostou a začnou chodit do školy, sobectví jim nedovolí chovat úctu ani k Bohu, ani k rodičům a dalším lidem a hodnotám.

 Neříkám ti, abys miloval Krista, ale abys jej miloval Opravdu a vášnivě! Dokážeš to jedině, když budeš v sobě chovat pokoru.

Buď uvážlivý, prostý, soustředěným, soudný. Snaž se stále prožívat Boží blízkost. Bůh ti řekne, kdy a jak máš mluvit, kdy mlčet.

Snaž se být lepší, řekl otec Porfýrius jednomu ze svých duchovních dětí. Co mám dělat otče abych byl opravdu lepší? - Víš, musíš se stále vnitřně modlit, milovat Krista, milovat lidi, nemluvit špatně o druhých, chodit na bohoslužby a číst evangelium, aby tě Bůh osvítil.

Mluv vždy pravdu. Všechno dělej s rozvahou. Modli se, abys byl lepší. Buď laskavý, poslušný, trpělivý, nebuď smutný, ani přecitlivělý. Bud pečlivý v práci. Nemusíš se vyjadřovat v teologických pojmech, když se tě na něco ptají. Snaž se být příkladem člověka, který napodobuje Krista.