Jak být dobrým člověkem? 
 

Zkuste si odpovědět.

Máte na to recept? Já asi jo. Odpovědí je – modlit se. Otázkou je – co považujeme za modlitbu. Modlitba, jak ji chápu já, je otázkou života i smrti. Je to velký dar. Bůh je smyslem našeho života tady na zemi. Víra v Boha je vztah. Modlitba je důvěrnost, odevzdanost. Pokud mám s někým vztah – hodně důvěrný, co s tím člověkem dělám? Je mi s ním dobře. Řeknu mu úplně všechno, radosti, bolesti. A on mě. Kolikrát mi stačí být jen v jeho přítomnosti a je mi dobře. Kolikrát stačí jedno jeho dlouhé obejmutí, jeden úsměv, dobré slovo a je mi dobře. Vím, že je všechno jak má být. No a pokud je tento přítel Nejlepší Přítel – On, Ježíš, pak všechno dostává úplně hlubší rozměr. Pokud budu s Ním trávit čas, pokud mu budu o sobě vše říkat, i On se mi dá celý. On už se nám dává celý - dal nám i své tělo. Každého z nás miluje úplně naplno, nenechává si žádné zábrany. Miluje dokonale. V Písmu je - že máme Boha milovat celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí. Mám to tak? A že máme být dokonalí, jako je dokonalý náš Otec v nebesích. Jsem? Snažím se to alespoň trochu naplnit?

 Sama jsem to měla nastavené hodně špatně, tak se chci podělit se svojí zkušeností. Do kostela na nedělní mši jsem chodila od malička. Tím to začalo ale bohužel i končilo. Kolikrát po sv. přijímání jsem ani nevydržela pět vteřin v soustředěné modlitbě. Pán Ježíš mi byl vzdálený, skoro mrtvý, řekla bych. Někde hodně daleko. Budu ho potřebovat až třeba ve chvíli umírání, myslela jsem si. Teď ne. Teď si žiju svůj život. Proč bych měla někde "vyklekávat" v kostele? Stejně mi to nic nedává.

Ke zpovědi jsem chodila tak dvakrát do roka, když už to bylo moc, tak jednou za čtvrt roku. Ale že bych někdy přemýšlela nad tím, že bych měla dělat pokání... nebo se změnit... to ani náhodou. Stačí přece ten jeden "Otčenáš" jak pan farář řekl. Že bych denně zpytovala svědomí. Proč. Stačí před tou zpovědí ne?

Bůh je dobrý, do nebe půjdu. Co řešit.

......................................................................................................................

Jenže..

To tak podle mě vůbec nefunguje.

Bůh mi teď ukazuje svoje cesty. Ne každý nemáme stejnou cestu. Ale myslím, že modlitba je ohromně důležitá. Ježíš sv. Faustyně řekl, že nejvíc ho nezraňují hříchy, ale vlažné duše. Jo, přesně takové jako jsem byla já. Nejsi vlažný ani studený, nesnesu Tě v ústech (Zj 3,16). Máme být solí země, světlem světa (Mt 5). Jsme????

Pokud se opravdu modlím (a není to jen tak, že po cestě do školy oddrmolím jeden desátek aby se neřeklo, a ve zpovědi řeknu, že jsem se bohužel modlila nesoustředěně a to je vše), pak se můj život musí změnit. Nemůže být průměrný. Se stále stejnýma chybama. Pokud žiju hluboký vnitřní život s Ježíšem, pak se můj život musí radikálně změnit. Budu Ježíše poznávat. Postupem času budu chtít to, co chce On, poznám, co opravdu je v životě důležité. Správně si poskládám hodnoty. Budu toužit po setkání s Ním. Budu toužit pro Něj pracovat. Bůh mé srdce zapálí, nejde to jinak. I když na počátku cesty modlitby budu pociťovat třeba nesmysl toho, co dělám, pokud budu mít upřímnou touhu, Bůh si mě změní. Dá mi milost. Dá mi tolik milostí, co bych ani nikdy nepomyslela, že můžu dostat. Ježíš bude žít skrze mě.

Co mi k tomu pomůže?

Písmo. Kdo nezná Písmo, nezná Krista. (to řekl sv. Jeroným)

Život svatých. Znáte svaté? Zhruba dva měsíce si teď čtu o svatých na každý den. Nestačím koukat, jak rozmanité jejich životy jsou. Od prvních mučedníků, po normální svobodné ženy, matky, otce, řeholnice, kněze… Jsou nádherní. Těší mě je poznávat (taky spolu budeme trávit věčnost, tak chci vědět, s kým budu mít tu čest;-)). Vidím jejich boje, jejich chyby (kolikrát řešili úplně to samé, co já;)), ale i radosti, jejich životní hesla, to co prožili přede mnou.. že to dokázali!!! (a kolikrát byli opravdu "obyčejní" /nelítali při modlitbě u stropu, nekřísili mrtvé..)

Duchovní knihy - Životy svatých - autobiografie, dopisy..., kniha On a já - Gabriela Bossis-rozhovory s Ježíšem, Deníček sv. Faustyny..


 

Měli bychom si poskládat hodnoty. Pokud mám čas denně shlídnout film/seriál, pokud mám čas denně dvě hodiny serfovat na internetu, jakto, že si nenajdu ani půl hodiny/hodinu na modlitbu?

Modlitba ale není záležitostí jedné hodiny;-). Měla by být celým naším životem (k tomu ale samozřejmě dospějeme, není to hned). Ale jako základ by těch pár minut denně mohl stačit;-).

Růženec… jak nádherná je to rozjímavá modlitba… Život Panny Marie.. Jednoduché dívky, která ale - byla stvořena bez HŘÍCHU. Umíte si to představit? Našla jsem si k této modlitbě cestu až teď. (Nikdy není pozdě, že jo;). Je to úžasná modlitba.. hluboká..


 

K modlitbě jako základ stačí touha. Touha MODLIT SE, poznávat Krista, žít s Kristem. Máte ji?


 

Pokud se do toho vrhnete, a pokaždé před tím poprosíte Ducha sv. aby vás vedl, věřím tomu, že si vás promění, zapálí, povede. Pokud budete dostatečně vytrvalí, čeká vás veliká odměna….

Je jí sám Ježíš. Bůh celého vesmíru. Tvůj Bůh, který je uprostřed Tebe.

Pros v modlitbě tak, že věříš, že tvá modlitba je vyslyšena. (Iz 59,1)

Poznáš jak ubohý jsi. Jak bez Boha nemůžeš udělat nic.

Bůh touží po Tvé duši…

 

Přidávám pár úryvků z knihy On a já:

 

28. července

"Víš ty, co pro mě znamenáš? Byla jsi důvodem mého života a smrti na této zemi. Ty, malé stvoření, jsi mě vytrhla z nádherného sídla mého Otce, odkud jsem sestoupil, abych na sebe vzal pohanu člověka. Když se na tebe dívám, vidím hrozné utrpení, jež jsem podstoupil, dřív než ses narodila. A teď, když jsi tady, když jsi přijala dech Boží a připodobnění Bohu, co pro mě chceš vykonat v těch několika málo dnech, které ti na této zemi zbývají? Probudíš své srdce, aby ho nový život obrátil ke mně? Nebo zůstaneš u svých malých obyčejných hnutí lásky, aniž bys mně kdy dala najevo větší vroucnost? Pochop konečně, že poté, co jsem pro tebe tak naplno žil - chtěl jsem říci: tak těžce žil -, nesmírně toužím po tom, abys na to svým životem láskyplně odpověděla.“

"Má dcero, více si uvědomuj hodnotu přítomného okamžiku, nebezpeční návratů do minulosti a zbytečnost pohledů do budoucnosti. Žij prostě a s láskou na přítomný okamžik."

"Víte že zástupy svatých by vám záviděly, protože oni už nemají možnost nic obětovat…? Neztrácej čas, protože jsi mi řekla, že všechno je pro mě."

"Pochop, v nebi už není možnost uplatnit svou svobodu. Tady si můžeš vybrat: být se mnou, nebo proti mně. Možná se ti zdá, že ta malá myšlenka, který se ke mně obrací, je opravdu málo, ale pro mě je za ní celý zůsob života. Myšlenka je pohled duše. Tvá myšlenka na mě ať je přirozená plná lásky a ať přichází často. Člověk o mně nikdy nepřemýšlí dost. Znáš už všechny mé vlastní? zkus si je představit. A má utrpení? a mou lásku? klaň se jim, pozdravuj je. Věř, že všechno v životě je ti ušité přímo na míru. Věř. Tím mě uctíš. Věř, že když o mě takto bez omrzení rozjímáš, povzbudíš tím sama sebe, abys mě napodobovala. Ať tvůj pohled v tobě vytvoří jakoby božskou osobu. Víš jak se matka snaží obklopit své dítě hezkými věcmi, aby se mu vtiskly do duše? Vtiskni si do duše můj pozemský život, ve kterém mě můžeš následovat. Tvůj pozemský život už nebude dlouhý. Spěchej, aby ses připojila ke mně. Buď vůči druhým taková,jaký jsem byl já. Buď vůči druhým mnou. Dávej se, protože i já jsem se dával. Já jsem smyslem tvého života. To ať ti stačí.

 Myslíš,že bys mohla žít dlouho beze mě? Nezdá se ti, že ke mně musíš volat o pomoc? nechápeš, že já toto tvé volání potřebuji? Jsem zde se svými poklady. Mohu ti je ale dát, jestliže mě o ně nepoprosíš? kdybys mi málokdy říkala, že mě miluješ, kde bych nacházel radost? mé srdce otce, snoubence, jediného přítele vyžaduje, aby tvůj život směřoval od tebe samé ke mně samému. Každý má svůj osobní paprsek světla a nikdo mi ho nemůže nahradit. Nepřipravuj se o něj, nemůže být nahrazen. Všechno, co mi kdo dá, zůstává navždy. Pozemské dary pomíjí. To, co mi kdo dává, se stává součástí mě samého tam, kde nic nepomíjí.