Byl jednou veliký FRAJER, nevalné pověsti. Byla také mladá vdova se čtyřmi děvčátky. manžel jí padl ve válce a hospodaření šlo, bez vedení mužského na mizinu. Čeledín se naučil hospodařit pro sebe.

Přišla dohazovačka ze vsi a dávala vdovu Mařenku s FRAJEREM dohromady. Čeledín ti krade, ženskou poslouchat nebude, potřebuješ v domě mužského. Je sice frajer a téměř zhuntoval rodiče, ale už nemá za co pít, děvčata o něj nestojí a ty si vybírat nemůžeš. Hospodářství stejně povedeš sama, jen v domě potřebuješ mužského, aby se čeledín držel na uzdě. A tak se frajer přiženil na statek. Mladá paní měla svatbu skromnou, jak se na ženu s dětmi sluší a mladý pán ten výhodný sňatek oslavil velice „podle něj důstojně.“ Během čtrnácti dní se seznámil se všemi hospodami v širokém okolí a celý kraj se nebavil o ničem jiném, než o něm, kdy a komu co vyvedl. Občas také pánečka dovezli kamarádi stejného ražení na trakači. Paní hospodařila, děvčata rostla a ožrala je občas srovnal klackem. Když se začala probouzet do ženských tvarů musela je dát z domu. Paní o to více trpěla a byla bita. Přes všechno utrpení hospodářství vzkvétalo a ona byla stále pěkná, na práci stačila a točila se od rána do večera. FRAJER se utápěl v alkoholu, pak nějaký den pospával a v neděli se probral, že nic neudělal a vyvážel hnůj na pole.

Mnoho dobrých lidí se snažilo mu domluvit hned napočátku, ale nesetkalo se to s úspěchem. Ale vždy s úšklebkem. MĚ NECHTE BÝT, SVĚDOMÍ JE PRO CHUDÉ – NA MĚ je krátký! Narodil se mu syn, ale ani to s ním nepohlo, aby dostal rozum. Vadilo mu, že nemá od paní připsán statek, ale jen roční odměnu, a tak mu se z něho stal KOŇSKÝ HANDLÍŘ – znali jej pod tímto názvem, široko, daleko. Svědomí pro něj stále nic neznamenalo, až do doby, kdy vážně onemocněl. Chřadl, přestal pít, byl zádumčivý. Odrostlý synek prosil lidi a kamarády, náš tatínek je nemocný, přijďte, prosí vás, aby jste mu odpustili, nemůže umřít.

Poslední vzkaz dostal i pan Josef, nemocný byl jen kost a kůže. Tys přišel? Odpusť mu, tobě jsem nejvíce ublížil. Po ujištění, že je mu i Josefem odpuštěno, zemřel.

Svědomí je pro všechny, ne jen pro chudáky!

Josef byl můj otec!

Boži