Jméno: Benedikta Březinová

Věk: 40 let

františkánka (Kongr. sester Neposkvrněného početí P. Marie)

zkopírováno z Facebooku - Tiskové středisko České biskupské konference

Jak trávíte běžný den?

Úplně obyčejně: střídá se modlitba, práce a odpočinek. Den začíná modlitbou: rozjímáním, ranními chválami a mší svatou. Jsem ranní ptáče, takže mi nevadí, že den začíná brzy ráno. Nedokážu ještě říci, jak vypadá můj běžný den, protože ještě před měsícem, jsem byla na misiích v Estonsku, kde jsem pracovala ve školce. Teď o prázdninách jsem navštívila svou rodinu a ve své nové komunitě jsem teprve několik dnů. Zatím pomáhám v kanceláři, vařím sestrám obědy a dělám, co je třeba. Po práci máme společnou modlitbu a pak čas sdílení při večeři. Den končíme opět v kapli.

 

Co nejraději děláte ve svém volném čase?

Úplně nejraději trávím volný čas se sestrami. Mám moc ráda přírodu, ráda chodím po lese. Když rostou houby nebo borůvky, líbí se mi tam ještě víc. V Estonsku jsem ráda chodila na procházky k řece, miluji vodu a to i studenou. V zimě ráda beru do rukou jehlice, háček nebo pěknou knížku.

 

Nudíte se někdy?

Život v klášteře je hodně pestrý, na nudu čas není. Dávám si ale pozor, aby v mém životě nechyběly chvíle samoty a mlčení. Musela jsem se učit tichu a umění darovat čas Bohu. Zpočátku jsem prožívala něco, co se dá k nudě přirovnat. Nebylo lehké vytrvat, nevěděla jsem, jak na to. Tak je to ale jen na začátku, chce to odvahu.

 

Máte nějaký oblíbený film?

Můj favorit je Anna ze zeleného domu. Prostředí venkova na konci 19. století, Annin temperament, moudrost pěstounky Merily,  láska  starého Matěje a vytrvalost Gilberta…..To je svět, který ve své prostotě má pro mě obrovské kouzlo.

 

Na čem si nejvíce pochutnáte?

Hmm, tak to nevím odkud začít. Čerstvé ovoce a zelenina jsou asi na prvním místě. Třeba taková broskev, která teče, když se do ní kousne. Pochutnám si na čerstvém chlebu s máslem nebo se škvarky. Chutná mi boršč a z české klasiky vyhrává svíčková.

 

Co vám dělá v životě radost? Co vás rozesmívá?

Radost mi dělá život. To je asi moc stručné. Těší mě společenství sester a společnost dětí a to mě také rozesmívá.

 

Jak jste dospěla k tomu, že jste povolána k zasvěcenému životu?

Prvním impulsem byl příklad sester, které jsem potkala. Jejich život jsem vnímala jako smysluplný a krásný. Byla to tak trochu klášterní romantika. Šla jsem tedy do toho bez rozmyslu, ale Rytíře svého srdce jsem v klášteře opravdu našla.

 

Co jste si musela při vstupu do řádu odepřít a co jste naopak získala?

Moc jsem o tom nepřemýšlela, že něco ztrácím. Když se zamilujete, nedíváte se napravo ani nalevo. Po čase jsem si uvědomila, že nebudu mít vlastní rodinu, ale darovat tuto touhu, znamenalo získat celou lásku Jeho srdce, které je srdcem snoubence, ale i dítěte.

 

Přemýšlíte někdy nad tím, jaké by to bylo mít rodinu?

Teď už ne.

 

Popsala byste některý ze svých nejzajímavějších (pastoračních) zážitků?

Vztahy s lidmi jsou vždy zajímavé. Ty nejúsměvnější jsou asi s dětmi. Za pastorační úspěch považuji, že se děti ve školce ke mně rozběhly, když jsem se objevila ve dveřích. V Estonsku se řekne řeholnice nunn a vejce muna. Děti občas na nás volaly munatädi místo nunatädi, což z řeholní tetičky udělalo tetičku vajíčkovou. Ó, jak nelehké zvládnout všechny záludnosti jazyka.