Už je to rok...

  co ve mně klíčil nový život. Je to úžasný zázrak, který pořád dost dobře nemůžu pochopit, ale jsem za to Bohu nesmírně vděčná. I za to, co prožívám teď. Teď tu vedle mě leží moje čtyřměsíční devítikilové štěstí, které se na mě krásně zeširoka usmívá :-).

  Je to zázrak, že může v bříšku maminky růst nový človíček. Každý týden jsem sledovala, co už všechno má, jestli už mě slyší, jestli už vnímá ostré světlo, jak se vyvíjí, jak roste. Koncem listopadu měl prcek 6 mm a už bylo na ultrazvuku slyšet rychle bijící srdíčko, v půlce prosince "už" 3, 5 cm a jsou vidět ručky, nožky a začátkem ledna už měl 6, 61 cm! Mám jednu krásnou fotku z ultrazvuku, na které jsou vidět dvě krásné malé nožičky zespodu. Na jeden jediný ultrazvuk šel se mnou i můj muž, a zrovna nám paní doktorka řekla, že to bude kluk;))). Měli jsme oba velikou radost.

  Moje bříško rostlo a rostlo, až mi pomalu přestaly být všechny trička, a kalhoty;). Bylo krásné, když jsem ucítila první prckovy pohyby, ke konci těhotenství jsem cítila i viděla ty bouličky. A několikrát za den mi škytal v bříšku, někdy i čtvrt hodiny. Je úžasné, jak se tam miminko ve skrytu vyvíjí a narodí se úplně "hotové" - se vším všudy;). A přitom, ze všech tvorů jako jediný potřebuje tak dlouho pomoc matky. Třeba taková žirafa, ta se po porodu do půl hodiny musí sama postavit na nohy ;D.

  Moc jsem se na to miminko těšila a představovala si, jak asi bude vypadat, a jestli na nás bude podobné. A když můj muž mluvil k tomu prckovi, to bylo krásné.

  Teď okolo sebe mám tři kamarádky, které čekají to malé, a mezi nimi i moje švagrová, která čeká každým dnem... Je to úžasný zázrak a hlavně Boží dar! Vůbec to není nějaká samozřejmá věc.

  Před dvěma roky jsem na tom byla úplně jinak. Byly to dva měsíce od úspěšných opakovaných státnic, a promoci. Kdy jsem od září do ledna hledala novou práci. Chodila jsem se ptát všude možně, kde by mě vzali, chodila na pohovory, ale zdálo se, že zbytečně. Ale pak moje maminka našla jeden inzerát na internetu, a tak jsem tam napsala a přišla na pohovor, a tam poznala svého budoucího muže... ;-) Nikdy bych nevěřila, co všechno se za pouhé tři roky může stát;)).

  Díky Pane za tuto chvíli, za každý nový život. A prosím tě o ochranu a požehnání pro všechny ještě nenarozené děti, a jejich maminky... Díky!!

 

 Žalm 139, 13-17

Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.

Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

Jak si vážím divů , které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet...